U spánku dbám na kvalitu

V červnu se v prodejně JYSK konala prezentace sortimentu pro zdravý spánek, které se zúčastnili zástupci médií a speciální host Aleš Kisý, reprezentant českého paralympijského týmu.

Tematika spánku a s ní související výrobky jsou v JYSKu běžnou součástí každého dne. Prezentaci spánkového sortimentu jsme propojili s další důležitou součástí JYSKu, kterou je podpora Českého paralympijského výboru. S naším hostem Alešem Kisým, medailovým účastníkem pěti paralympiád a mistrem světa ve vrhu koulí, jsme si povídali o spánku a jeho důležitosti v životě sportovce.

Když už spím, je to jenom můj čas

Aleši, vy se věnujete atletice, trénujete, závodíte, reprezentujete – jakou roli sehrává v tomto náročném režimu profesionálního sportovce spánek?

U nás, handicapovaných sportovců, je problém v tom, že profesionalita jako taková tady není až tak rozšířená – to znamená, že naprostá většina sportovců k tomu má ještě práci a jiné aktivity a já nejsem výjimkou. Sport teda děláme v podstatě ve svém volném čase, tzn. že se tomu sportu nevěnujeme na 100 % a svůj denní cyklus musíme rozdělit mezi práci, sport, osobní život a spoustu jiných věcí. Na spánek kvůli tomu zbývá málo času.

U mě osobně je to dost velký problém, já s časem na spaní bojuji již několik let – spím velmi málo, ale zase se snažím spát velmi kvalitně.

Tak teď jste mi malinko naboural připravené statistiky a nastudované materiály, ale to nevadí. Zaměřme se tedy na tu kvalitu spaní. Co tím myslíte?

Snažím se, aby ten spánek byl co nejkvalitnější – ať už jde o výběr matrace, peřiny, nebo polštáře, mám obzvlášť specifické požadavky. Pak řeším vzduch v místnosti – na ten mám čističku, větrání, zatmavená skla – tím vším alespoň částečně kompenzuji to, že toho spánku je málo.

Mám například i ty chytré hodinky, které mi hlídají počet naspaných hodin a pořád mě upozorňují, ale moc je teda neposlouchám.…

Dodržujete ještě něco ze spánkové hygieny? Co například takový mobil a jeho užívaní před spaním?

Monitor počítače a displej mobilu mám k večeru nastavený tak, aby měl šetrné podsvícení. Ale pravdou je, že mobil je u mě mor. Kromě sociálních sítí a reklamy ho využívám samozřejmě na komunikaci, kvůli práci, plánovaní, mám tam diář… zkrátka strávím na tom hodně času. Ale na noc ho vypínám úplně a nenechám se rušit. To je můj čas a těch pár hodin opravdu spím.

Tak už nás nenapínejte a povězte nám, kolik toho denně naspíte?

Spím přibližně 5 hodin denně. Těch doporučených 8 hodin spánku – to už moje tělo snad asi ani neumí.

Vy opravdu spíte mimo statistiky. Dospíte to někdy? Dáváte si třeba šlofíka během dne?

Rád bych, vzpomínám na tu dobu, kdy jsem byl dítě a maminka mě nutila po obědě spát. Teď jen tajně závidím…

Takže ani po obědě se vám spát nechce?

Ale jo, dyť já usínám na vozíku… (úsměv) ale překonám to, protože to v tu chvíli nejde. A navíc těch doporučených 20 minut by bylo hodně málo, takže to raději ani nezkouším.

Dokážete spát na cestách? Odpočinout si například v letadle, když letíte na závody?

V letadle mám problém, protože jsem docela dlouhej, mám přes 190 cm, a to se není kde pořádně opřít a vůbec ta poloha není příjemná, takže neusnu. Ale jednou za čas se povede, že jedu autem a nejsem řidič, a to usínám, než vyjedeme z města.

Na paralympiádě se vyspím

Jak je to se spánkem před důležitým závodem?

Například na paralympiádu letíme zhruba na 3 týdny a ty první 3–4 dny jenom spím, odpočívám, ani netrénuji, jenom se člověk protáhne, zregeneruje.

Protože když jsem v ČR a trénuju a chodím do práce, tak to tělo je obrovsky vyčerpaný a i kdybych měl natrénováno sebevíc a byl bych nejlepší na světě, tak tam stejně neudělám nic, protože ten výkon bude kvůli únavě o 40 % nižší, než bych normálně zvládl.

To aby byly olympiády častěji...

Asi začnu uvažovat o zimním sportu, to bych to měl co 2 roky. :-)

Co jiné formy regenerace?

Určitě rehabilitace, tělo dostává zabrat a potřebuje i tuto formu regenerace. Kdysi jsem chodíval do sauny, to mám fakt rád, ale problém je v tom, že je málo bezbariérových saun.

Uvidíme vás ještě na paralympiádě?

Rád bych, v Paříž doufám, a pak uvidíme. Přiznám, že už jsem měl trochu červíka v hlavě, že už jsem na to starý, ale zase na druhou stranu je se mnou ve skupině sportovec, který je o dva roky starší než můj otec. To mi ukazuje, že opravdu ještě můžu závodit, pokavaď mi to zdraví dovolí.

Pak jsou tady ještě dvě věci – nemůžu skončit se sportem, protože pro tělo by to byla úplná stagnace, a pak ta přespříští olympiáda je v Los Angeles a tam jsem ještě nebyl. 🙂

Více fotografií v galerii: