Moje první paralympiáda

V březnu se uskutečnily XIII. zimní paralympijské hry v čínském Pekingu, kde Českou republiku reprezentovalo 21 sportovců.

Pro Patrika Sedláčka (20), hráče českého para hokejového týmu, to byla první paralympiáda.

Patrik je členem týmu teprve rok, ale s hokejem má zkušenosti už od svých tří let. Právě proto rychle zapadl a dostal příležitost být součástí reprezentace na paralympijských hrách.

„Jsem zvyklý trénovat a díky zažitému hokejovému myšlení jsem se v týmu rychle aklimatizoval. Hned po příchodu do para hokeje jsem dostal příležitost trénovat s reprezentací. Když jsem viděl kluky, jak makaj, tak jsem makal taky,“ říká o svých začátcích v týmu Patrik.

Se spoluhráči z týmu se cítí dobře i mimo ledovou plochu: „Nejsou mezi námi velké věkové rozdíly, dokonce jsou tam i mladší než já. Vládne dobrá atmosféra, umíme si udělat srandu a já se tam cítím dobře.“

Čína mě překvapila

Příprava i dlouhá cesta byly náročné. Celá výprava letěla do Pekingu s týdenním předstihem, aby se stihla aklimatizovat a zvyknout si na časový posun. Kvůli pandemii provázela přípravy i samotné hry přísná pravidla. Mimo jiné i zákaz pohybu mimo olympijskou vesnici. Alespoň v rámci přesunu z vesnice na stadion mohli hokejisté z autobusu pozorovat město.

„Celý Peking žil olympiádou. Všude byly tematické nápisy a billboardy, ta atmosféra je nepopsatelná. Peking je velmi moderní, všechny ty mrakodrapy, výstavba a infrastruktura mě oproti mým očekáváním překvapily. Rád bych se tam někdy vrátil s tím, že si to všechno prohlédnu.“

I samotná olympijská vesnička zanechala skvělý dojem: „Opravdu krásná a velmi moderní vesnice, vše zařízené na technicky velmi vysoké úrovni.“

Nejvíc ze všeho ale Patrika překvapila samotná účast: „Největším překvapením olympiády bylo to, že jsem tam vůbec šel. Nečekal jsem to.“

Běžný den na olympiádě

Český tým byl ubytovaný společně v jedné budově, kterou měl sám pro sebe. Ubytování mělo podobu bytů. V každém bytě byly čtyři ložnice a společná místnost, kde se hokejisté setkávali a hráli karty.

Ve vesničce bylo i zábavní centrum, kde byly k dispozici volnočasové aktivity jako kulečník, ping pong, stolní hry nebo posilovna. „Zajímavým programem byla i cesta do prádelny,“ říká s úsměvem Patrik.

V den zápasu měli hokejisté ráno rozbruslení a setkání s týmem. Také se mohli přijít podívat do šatny a zkontrolovat si výstroj. Ve volných dnech měli tréninky a rozjezdy, využili i možnosti sledovat jiné zápasy.

„Nejtěžší byl zápas s Čínou. Jejich tým pro nás byl velkou neznámou; neviděli jsme je hrát a nevěděli jsme, co můžeme očekávat.“

Nezapomenutelný zážitek

„Před zahajovacím ceremoniálem jsme se připravovali v tunelu, abychom v přesný čas společně vyšli na stadion. Obrovský stadion plný lidí, ta atmosféra v tom momentu se ani nedá popsat. Až potom to člověku dojde, ta čest, že jsem mohl reprezentovat Česko na paralympiádě. Je to zážitek na celý život,“ popisuje Patrik nezapomenutelné okamžiky, které jsou snem každého sportovce.

I ti nejlepší pořád rostou

Český para hokejový tým obsadil na paralympiádě šesté místo. Každý reprezentant ale touží po návratu domů s olympijskou medailí na krku a ani Patrik není výjimkou.

„Další paralympiáda bude v roce 2026 v Itálii. Během her jsem viděl zápas nejlepších družstev. Jsou nejlepší a pořád rostou. My máme mladý kolektiv, takže máme naději. Budeme na sobě pracovat. Budeme makat, abychom byli lepší a z další paralympiády se vrátili s medailí.“

Patrikovi a celému týmu budeme držet palce!